MALÝ KROK, VELKÁ ZMĚNA

„Myslím, že kdyby nebylo mé kamarádky a jejích zkušeností s Vámi, nikdy bych sama do oslovení výživového poradce nešla“. Těmito slovy začínal můj rozhovor s klientkou, která právě dokončila můj výživový program Vitality (3 měsíce). Udělala malý krok, který vedl přes velké změny, na cestu, která pořád pokračuje a je čím dál lepší. Požádala jsem ji o souhlas s publikací našeho rozhovoru, protože si myslím, že Vás třeba inspiruje k Vaší cestě, o které možná už delší dobu přemýšlíte…  Jsem tu pro Vás, pokud budete chtít průvodce!

Jaký záměr Vás ke mně vlastně zavedl?

Vnímala jsem, že jsem unavená a chtěla jsem nějakou změnu. Byla jsem doma na druhé rodičovské dovolené, v jakémsi začarovaném kruhu fyzické i psychické únavy, na struhé straně s chutí dělat nové, jiné věci. Ale chyběla mi na ně energie. A náhodou mi kamarádka vyprávěla o Vás a o způsobu, jakým jste spolupracovaly. Že jste neřešily jen výživu a stravu, ale i cíle v životním stylu.

Proč jste si tehdy nedokázala pomoci sama?   

Nemyslím si, že bych dříve jedla úplně špatně, ale dělala jsem přesně ty nesprávné věci, jako že jsem odpoledne „ke svačině” snědla celý balíček sušenek a dala si kafe – efekt s energií nula, nebo jsem standardně měla druhou večeři třeba v 22h nebo i později… Sama bych prostě nevymyslela, co a JAK dělat jinak, aby ta energie byla lepší a nedělala jsem tyhle stravovací chyby. Když jsme poprvé potkaly, vzpomínám si, že jsem Vám několikrát řekla, že NECHCI DIETU. Že určitě nechci jídelníček toho typu, kde bych si musela každé jídlo přesně vážit na gramy apod. Že chci změnu, která bude trvalá a která bude postupně měnit nejen moje návyky, ale bude to postupná změna pro celou mou rodinu. A aniž bych to tehdy tušila, dnes jsem přesvědčená, že zrovna my dvě jsme si fakt sedly.

Můžete ostatním nastínit, jak jsme spolu pracovaly? 

Setkávaly jsem se každé cca 3 týdny, a to pro mě byla dostatečná doba na to, zavést dohodnuté změny a ověřit, jak ty změny na mě fungují. Případně proč nefungují a něco s tím zkusit udělat. Viděly jsme se osobně, ale i přes Skype. A popravdě to bylo celkem jedno, jste úžasná tak i tak :-). Akorát já jsem strašně upovídaná a většinou jsem Vás zdržela mnohem déle :-).

Co pro Vás bylo ve výživovém programu největším překvapením nebo nejvíce užitečné?  

Nejspíš dodržování a složení odpolední svačiny a večeře. A zařažení nových surovin jako semínek, oříšků, luštěnin a zelených salátů. Předtím jsem si občas dala trochu například slunečnicových semínek (asi tak 1 za měsíc),občas koupila kešu a jiné sušené ovoce – ale spíš nárazově, než že by to patřilo k pravidelné konzumaci a měla jsem to stále doma. Zelené saláty (římský, little gem a další) jsem nekupovala a do jídelníčku nezařazovala vůbec. S luštěninami podobně. Ano – dost často jsem různě slyšela a četla, jak jsou luštěniny důležité a zdravé, ale vždy jsem si pod tím představila jen čočku a hrách. Určitě ne tu širokou a chutnou škálu, co teď znám a jím. A ještě velkým překvapením pro mě byly detaily v přípravě tohoto všeho. Proč musím na zelené saláty dát kyselou složku v dresingu. Proč luštěniny a další pořádně propírat vodou a proč oříšky a vločky namáčet či restovat atd.

Samostatnou kapitolou v překvapení bylo stanovování cílů. Nejdřív jsem si stanovovala cíle, že budu více cvičit. Časem se to ale změnilo na cíle, kdy budu více odpočívat a hrát si s dětmi, protože jsem to považovala za důležitější.

Jak se zpětně díváte na to, co bylo příjemné a co naopak náročné? 

Pro mě bylo příjemné tak nějak všechno. I první krok – sepisování, co kdy jím a piju. Viděla jsem najednou, jak je to stereotypní a jak málo třeba doplňuji tekutiny. A pak ta příjemná změna v objevování nových potravin, o kterých jsem dřív jen tak něco zaslechla. A jak se to všechno dá udělat chutně. Bylo super vnímat, že únava ustupuje a já mám do věcí chuť. I když se mi třeba nedařilo plnit všechny nastavené cíle na 100%, někdy kvůli nemoci, nebo prostě proto, že jsem v průběhu mezi setkáními vyhodnotila, že to asi nebyl úplně dobře stanovený cíl. Ale nikdy to nebylo o jakémsi stresu – co asi řeknete, že jsem něco „nesplnila”, nebo že poznáte, že jsem si dala jednou odpoledne sušenku :-).

Náročné asi bylo odstřihnout se od těch starých zlozvyků. Přeci jen jsem doposud nějak jedla a vnímala to, že je to tak správně. A najednou vám někdo řekne, že to tak úplně není a máte to dělat jinak. Nakupovat a jíst jiné věci. Někdy to šlo samo, ale jindy jsem na to musela víc myslet a jaksi se „nutit” to nevzdat. Vzpomínám si třeba na hummus. Dostala jsem doporučení zařadit ho do jídelníčku. Řekla jsem si OK, předtím jsem možná jednou ochutnala. Šla a koupila docela drahou malou vaničku světle hnědé hmoty a zkusila ji ochutnat. No, napoprvé nic moc…Příště jsem zkusila jinou značku, jinak dochucený, pak ještě nějaký a našla jsem si co mi vyhovuje. A dnes jím hummus několikrát týdně a užívám si to.

A pak bylo taky hodně náročné zamyslet se a definovat cíl ve změně životního stylu a jeho případné dodržení. U jídelníčku to bylo takové snažší – ukázala jste mi, co je špatně a proč, tak bylo snadné říci „nebudu jíst světlé rohlíky”. Ale v životním stylu? Přemýšlela jsem nad aktivitami a neaktivitami, díky kterým bych se cítíla lépe, jenže to už nebylo tak snadné. A ukázalo se, že ne vždy ten vydefinovaný cíl měl požadovaný efekt.

Na co jste teď nejvíc pyšná? 

Největší změnou je, co a jak a kdy jím. Moje špajzka je úplně jiná než před programem. S dětma už nemlsáme čokoládky a sušenky, ale oříšky a sušené ovoce. Nevečeřím rohlík s máslem a „něčím”, ale většinou velký salát s masem, tuňákem, vajíčkem, nebo něčím jiným. Vše bohatě posypané různými semínky. Díky tomu, co jím, se cítím mnohem lépe a zvládám během dne vše, co chci. Někdy sama sebe nazývám „tryskomyší”, protože mám potřebu stále něco dělat a tvořit. A spát chodím jen jednou denně – večer, a ne i po obědě jako dřív. A díky tomuto všemu jsem shodila i pár kil, přestože redukovat váhu nebylo mým primárním cílem. Děje se to prostě tak nějak samo. Což samozřejme pomáhá i mé psychice.

Program, kterým jsem si prošla neberu jako že trval „od-do”, ale jako začátek řízených změn, které přišly a pořád trvají. Občas jsem se potkala s lidmi, kteří nějaký program využili a „těšili se”, až skončí, aby si zase mohli dát něco, co měli během programu zakázané. U mě nic nekončí. Jsem stále na začátku a naopak mám strašně moc změn ještě před sebou.

Chtěla jsem mít energii a tu mám. Myslím, že dokonce tolik, že nabíjím i lidi kolem sebe. Hledám rovnováhu mězi všemi mými aktivitami a dostatkem odpočinku. A vše pomalu a nenápadně učím své děti tak, aby to pro ně bylo samozřejmé. Prostě si užívám každý den, protože každý den je to pro mě nová výzva.

Moc Vám fandím do budoucna a děkuji za zpětnou vazbu! 

Tento rozhovor je autentický. Kontakt s klientkou mohu zprostředkovat vážným zájemcům.